Chodníčky z pražců si tu člověk užije dosytosti

Jak jsme si (ne)půjčili auto

Začínáme tu mít první návštěvy z Česka, čili můžeme zase objevovat další irské zajímavosti a místa. Hostili jsme na víkend kamarádku Ivči, Ivču (ať se nám to neplete) a celý víkend byl nabitý a kvůli půjčovně aut také částečně zabitý.

Vánoce začínají

Sotva nám tu skončil Halloween, už se plně propagují Vánoce a teď se na nás ještě k tomu chystá Black Friday.

Takže proč si neudělat radost a někam si nezajít?
A proč ne to do kostela? Ono totiž v Irsku je asi možné vše, takže máte-li peníze, můžete si koupit třeba kostel a udělat z něho stylovou hospodu. Z toho právě onen název The Church.
A místo je to opravu pěkné, v hlavní lodi se nachází samotná restaurace, kde si můžete dopřávat pochoutky přímo pod varhanami. V hluboko položeném podzemním podlaží pak najdete bar a noční klub. Tam jsme samozřejmě skončili my.

Večer pak v ulicích uvidíte věci nevídané, protože je páteční večer a v okolí Temple Bar se potuluje spousta podivností.

Jednou z věcí, kterou žádná návštěva nesmí v Irsku vynechat, je živá hudba. To je totiž věc, která vlastně o této zemi vypovídá nejvíce a není nic příjemnějšího, než si po dlouhém dni sednout do menší hospůdky s pivkem (někdo whisky, že holky?) v ruce a zaposlouchat se do známých a méně známých písní.

YouTube video

Boj s debetní kartou

Irsko, půjčení auta a debetní karta prostě spolu nejdou dohromady.

Byl jsem nadšen, když jsem nedávno zjistil, že se půjčovna Dooley pyšní tím, že bere i debetní karty, objednal jsem tedy auto na jediný den, zadal své údaje o kartě a bez problému objednal, nakonec jsem dostal potvrzení. Potud vše v pořádku (ignoruji dvojnásobné ceny než u konkurence).
V podmínkách se psalo, že debetní karta je možná a depozit činí 500 €, to je fér.
Jaké pak bylo překvapení, když nám slečna na přepážce řekla, že to nepůjde, depozit a vše výše zmíněné platí jen a pouze pro vypůjčení na 3 dny a více. To, že v podmínkách služby o tom není ani zmínka, ji příliš nevzrušovalo. Ale sama byla překvapena, že nám systém vůbec dovolil objednávku dokončit.
Po menším handrkování tedy přistoupila na to, že by nám to mohla z karty přímo strhnout celé, ale depozit se najednou zvýšil na 1000 €, s tím jsme souhlasili, ale nastal nám menší zádrhel.
Tolik peněz na běžném účtu obvykle nemám a je potřeba je převést ze spořícího (FIO banka to na vlastních účtech převede okamžitě), ale autorizační SMS přijde na české číslo. A česká SIM zůstala v šuplíku u nás v bytě…
Výsledkem bylo zalarmování spolubydlící, aby SIM našla, dala do svého telefonu a přeposlala SMS, jak jednoduché.
S velkým úspěchem jsme znovu šli za paní na přepážku s tím, že na kartě je již dostatek peněz. Paní se ale nenechala zastrašit a z námi neznámého důvodu částku pro depozit zvýšila na 1400 €.
To už ale šlo přes limit mé karty a nám došla trpělivost.

Takže po 2 ztracených hodinách se zrodil plán B. Prohodíme naplánované výlety a dnes se pojede do Howth.

Howth

Howth je spolu s Bray, oblíbená destinace místních (hlavně těch bez aut), protože umožňuje do 30 minut utéct z města do přírody a přitom vám jenom stačí sednout na Dart (čti vlak).

Samotné Howth je městečko, či spíše předměstí Dublinu na severu a je to jakýsi poloostrov. Zástavba se rozprostírá kolem pobřeží a nechybí ani malebné přístaviště a sem tam nějaké majáčky. Po celém obvodu ostrova a ve vnitrozemí jsou různé cestičky pro menší či větší procházky po útesech, takže si každý vybere a váš fotoaparát rozhodně zahálet nebude.

Howth toho nabízí opravdu hodně a určitě se tu o něm ještě uslyšíte více.

 

Glendalough

V neděli pak byla konečně na pořadu dne návštěva Glendalough. Poučili jsme se a rovnou si půjčili auto od GoCar, které již máme odzkoušené.

Glendalough je údolí (plus starobylá vesnička, klášter, hřbitov) datovaná až někdy do 6. století. V překladu znamená něco jako Údolí dvou jezer, což tak doopravdy je, jelikož sedí mezi horním a dolním jezerem.

Samotná vesnička, jezera, údolí a blízké okolí nabízí opravdu úchvatné scenérie na několika trasách lišících se délkou a obtížností, takže se vybere každý. Je třeba si objednat dobré bezvětrné počasí, jinak vás totiž poryvy větru na hřebenech opravdu dokáží sfouknout z cesty. Na výšlapu narazíte na další zajímavosti a objevíte kus historie.
Jinak si ale užijete příjemnou procházku (nejdelší trasy vám zaberou zhruba 3 až 4 hodiny) a užijete si dřevěné chodníčky skrze mokřady, kde si budete připadat jako někde v Krkonoších. Naopak výhledy na jezera hluboko pod vámi vám mohou připomenout třeba Slovinsko.

 

Celá oblast pak leží v hrabství Wicklow hodinu jízdy na jih od Dublinu. Konkrétně v národním parku Wicklow Mountains, který je označován jako jeden z nekrásnějších parků v celém Irsku.
Pro velké nadšence je tu pak k dispozici tzv. Wicklow Way, což je 127 km dlouhá trasa napříč celým parkem.

Po každé správné túře je potřeba řádně zahnat přicházející hlad, což okolní vesničky moc dobře vědí, takže není problém cestou nazpět do Dublinu kdekoliv zastavit a vychutnat si místní kuchyni.
Z naší zkušenosti můžeme doporučit The Wicklow Heather, počítejte ovšem s tím, že si budete muset vystát frontu (asi jako na Masarykově chatě v Deštném během sezóny), ale stojí to za to.

Holky toho nakonec snědly tolik, že obsluha nestačila odklízet nádobí a s čiré radosti, že po několika hodinách konečně odcházíme, nám byl nabídnut Baileys na účet podniku, no neberte to.

Napsat nám vzkaz

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *